Jak jsem začal s Vídeňáky
Vídeňské rejdíče dlouhozobé - bělouše černohroté, chovám vlastně celý život.
V dřívějších dobách jejich kvalita nebyla nějak valná. Časem jsem získaval stále lepší a lepší kusy.
Bílý holub se mi vždy líbil a proto většinu svých holubů mám běloušů.
Před asi 10 lety, když jsem začal s Pražáky, jsem Vídeňáky už nepoužíval k letu, ale jako chůvy pro Pražáky. Vzhledem k tomu, že nerad krmím bastardy, musí mít i tyto chůvy určitou úroveň. Na několika výstavách dostaly celkem slušné hodnocení.
Je škoda, že toto plemeno není moc zastoupené v našich chovech a proto se těžce schání nová krev.
V současné době mám tyto holuby ve voliéře, protože dravci kteří se naučili holuby chytat si vybírali během roku až přiliš mnoho chovných kusů.
Dnes mám toto plemeno už jen jako druhořadé, i když jsem stále jejich velkým fandou.